Inspirace nebo manipulace?

Když jsem začínala s online podnikáním měla jsem účet na FB a na něm 12 přátel. Nikdy jsem neudělala žádný svůj příspěvek, jen občas nějaký sdílela. Nevyznala jsem se v tom co je příspěvek, co je příběh a co je zeď. No prostě to pro mě bylo všechno nové a cizí. O Instagramu se raději ani nezmiňuji, ten jsem považovala za něco, co se mě nikdy týkat nebude. Vlastně mi dlouhou dobu nedával FB žádný smysl. Proč bych tam jako měla dávat fotky a sdílet co a kde jsem zažila? Vždyť se svými přáteli si to mohu zavolat, nebo jsme měli zážitky společné, tak proč o tom vytrubovat na FB? To byl můj postoj před téměř 7 lety.

Situace však ukázala, že v online podnikání je přítomnost na sociálních sítích nutností a tak mě čekalo velmi zajímavé období. Začala jsem se učit a hlavně překonávat sama sebe. První zkouška přišla, když jsem potřebovala rozšířit svůj okruh přátel, abych kolem sebe měla pokud možno co nejvíce potenciálních zákazníků, které bude zajímat moje téma. (Věnovali jsme se s bývalým partnerem vzdělávání v oblasti práce s myslí a měli jsme produkt s názvem Akademie klidné mysli a později také Meditační komunitu.) To si jako mám přidávat do přátel i neznámé lidi? A co když mou žádost o přátelství nepřijmou? Co když se budou ptát, proč si je chci přidat? No povím vám, byla to pro mě výzva. Nebyla jediná. Další přišla, když jsem měla začít pravidelně publikovat a psát příspěvky. Já a psát? Vždyť já vůbec nejsem „psavá“. To jsem svému partnerovi tvrdila skoro rok, než se to ve mně zlomilo. Na úplném začátku jsem dokázala jeden příspěvek tvořit i několik hodin.🙉

Další obrovský zlom mě čekal, když jsem začala točit videa. To bylo pro mě obrovské překročení komfortní zóny. Mluvit do kamery, když nevidím posluchače je pro mě dodnes jako řídit se zavázanýma očima. A to není vše. Když jsem měla natočit video do reklamy, kterou uvidí tisíce lidí, tak jsem se k tomu několik týdnů odhodlávala a pak několik dní přemlouvala než jsem opravdu stiskla to červené tlačítko. Natáčela jsem to snad na 10x a stejně jsme pak střihali. Věřím, že ti z vás, kdo se pohybují v on-linu vědí o čem mluvím, pokud jste se zrovna nenarodili s darem exhibicionisty, který kameru nade vše miluje. Což já opravdu nejsem. A to se živím jako lektorka. Mluvit před lidmi mi nevadí, ale potřebuji je vidět a vnímat.

V průběhu mého pobytu na sociálních sítích jsem si všimla jedné velmi zajímavé skutečnosti. Vždy, když jsem na FB nebo IG strávila nějaký čas, tak to ve mně zanechalo takový divný pocit. Dlouho jsem vůbec nechápala co se se mnou děje. Někdy jsem strávila na sítích až zbytečné množství času s nulovým výsledkem a přesto jsem se tam zase vrátila. Závislost na sítích byla na spadnutí. Málokdy se mi stalo, že bych odcházela s pocitem, že jsem se něco hodnotného a užitečného dozvěděla. Když už mě zaujal nějaký příspěvek a informace v něm obsažené, vždy to skončilo tím, že po mě autor chtěl, abych se někam zaregistrovala, přihlásila nebo si něco koupila. Více a více se množily různé zdarma výzvy, e-booky, pozvánky do skupin. Prostředí sociálních sítí a s nimi spojený on-line prodej mě ovlivnili natolik, že jsem je začala používat stejným způsobem.

Vydržela jsem to skoro 2 roky, ALE… Vůbec mi v tom nebylo hezky a nepřinášelo mi to ani radost ani pocit naplnění. Ba naopak. Neustále jsem sama sebe překonávala = tlačila do něčeho, co se běžně v on-line světě dělá, ale někde hluboko uvnitř mě to pěkně drhlo. Všechny ty marketingové a prodejní strategie mi sice na rozumové úrovni dávaly vcelku smysl, ale pocitově mi to nesedělo. Budu-li hlavně k sobě upřímná, tak mi to zavánělo manipulací a ovlivňováním druhých.

Málokdy jsem měla pocit, že by se na sítích objevil někdo, kdo chce druhým opravdu a ze srdce pomoci. Více to na mě dýchalo atmosférou rychlých a velkých výdělků.
Narazila jsem jen na velmi málo těch, kteří upřímně a nezištně sdílejí, inspirují a dávají hodnotné informace, protože chtějí pomoci.
Samostatnou kapitolou je množství času, které na sítích stráví naše děti a jak se postavit k tomu jim to nějak vysvětlit, případně omezit či dokonce zakázat. Na svých dětech vidím, jak moc jsou tímto výdobytkem dnešní doby ovlivněné a jak je to pro ně i pro mě těžké najít nějakou rozumnou hranici.

A tím neříkám, že je potřeba sociální sítě navždy opustit, že jsou špatné a že všichni, kdo na nich působí jsou manipulátoři. To vůbec ne. Mají svou úlohu v této době a je jen na nás kolik prostoru v našich životech jim dáme.

Proto bych vás chtěla inspirovat k tomu, abyste sami sebe pozorovali.

Pozorovali, kolik času trávíte na sítích, koho sledujete a proč, co vám to přináší a zda občas nejste na hraně spadnutí do závislosti.
Mně osobně pomáhají jednoduché otázky typu:
Jak se cítíš po přečtení tohoto příspěvku?
Co ti přineslo za pocity posledních pár minut, které jsi strávila na IG/FB/TikToku?
Co za inspiraci si dnes na sítích získala?

Přeji vám všem příjemné chvíle a pohodové dny strávené NEJEN na sociálních sítích a těším se na vaše upřímné a laskavé komentáře.